Kanaán
Kanaán či Kenaan (někdy též Kenaán, Kanaan, Kenán, Kanán apod.) je označení pro území Předního východu, kde se dnes nalézají západní Sýrie, Libanon, Palestina a Izrael. Ve starověku bylo osídlené různými, zejména semitskými národy a víceméně odpovídá území později nazývanému Palestina. Název se také často vyskytuje v bibli.
Název
[editovat | editovat zdroj]První známý výskyt tohoto slova pochází z města Ebly z konce 3. tisíciletí př. n. l. v akkadské formě kinaḫḫu (kinachchu a různých ortografických variantách). Původ tohoto jména je spojen s purpurovým barvivem, které se získávalo z mořských měkkýšů a barvily se jimi látky.
I řecký název Foiníkie je odvozen od slova φοῖνιξ, foinix, které označuje tuto barvu a je dosvědčeno již z tabulek v Mykénách (jako po-ni-ki-jo). Foiníkie označuje přímořské území obývané národem Foiníčanů (Féničanů), potomků původních Kananejců, kteří byli produkcí purpurového barviva proslulí.
Slovo Kanaán se jako historický termín používá pro širší oblast Palestiny a Izraele především ve starším období od příchodu prvních semitských obyvatel až do příchodu Izraelců a vytvoření izraelského a judského království na počátku 1. tisíciletí př. n. l. Pro pozdější období se častěji používá termín Palestina, který jako první použil Hérodotos (přesně „palestinská Sýrie“, řecky ἡ Παλαιστίνη Συρία hé palaistíné Syría) odvozením od pořečtělého označení Pelištejců, kteří obývali jižní pobřežní oblast. Tím se Palestina odlišila od severnější Fénicie (Libanon a západní Sýrie). V běžném užívání se dodnes Kanaán, zvláště také vlivem Starého zákona, používá jako synonymum pro Palestinu, resp. pro území dnešní Palestiny a Izraele.
Ve středověku evropští Židé biblickým názvem Kanaán, resp. 'erec Kena'an, „země kanaánská“, nazvali země západních Slovanů včetně českých zemí. Slovanský jazyk, který převzali, pak nazývali „jazykem Kanaá***“, lešon Kenaan, pro odlišení od hebrejštiny. V moderní lingvistice jsou kanaánské jazyky naopak označením pro podskupinu semitských jazyků, do které patří i hebrejština.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Území bylo od počátku 3. tisíciletí př. n. l. osídleno semitským obyvatelstvem označovaným jako Kananejci nebo Kanaánci. Ti zde založili řadu městských států. O starších dějinách Kanaá*** podávají informace především tabulky z egyptské El Amarny, které obsahují korespondenci faraonů s místními vládci. Podle Starého zákona na výšinách sídlili Amorejci a Kananejci na pobřeží a v údolí Jordá***.
Situace se změnila poté, co ve 13. století př. n. l. přišli do Sýrie Aramejci a založili zde království s centrem v Damašku. Do Kanaá*** přišly izraelské kmeny a podmanili si zdejší města. Jižní pobřeží obsadili nesemitští Pelištejci a založili zde své městské státy. Původní obyvatelstvo Kanaá*** bylo vytlačeno do pobřežní oblasti, kde utvořilo specifickou civilizaci. Tito potomci původních kananejců jsou potom známí pod řeckým názvem Foiníčané (Féničané). Pro mladší období historie Kanaá*** jsou nejdůležitější texty Starého zákona.
Ve Starém zákoně
[editovat | editovat zdroj]Ve Starém zákoně se termín Kanaán (hebrejsky כְּנָעַן či כְּנַעַן, Kena'an) používá jednak neutrálně jako označení zaslíbené země, která byla dána Bohem izraelskému národu, jednak negativně jako území obývaná okolními, pohanskými a Izraeli nepřátelskými národy.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Kananejská mytologie je blízce příbuzná s mytologií Ugaritu a Foiníčanů. Nejvyšším bohem byl El, dále bůh Baal a bohyně Aštarté, Aširtu a Anat. Proti kananejskému náboženství ostře vystupují texty Starého zákona, ale zároveň jím byly i ovlivněny, například příšera Livjátan je ugaritského původu.
Prostor Kanaá*** byl místem formování významných kultur, fénické, aramejské a židovské, která prostřednictvím křesťanství ovlivnila i Západní civilizaci. Je také kolébkou hláskového písma, které začíná vznikem fénického písma.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1999. ISBN 80-85983-58-3
- ČECH, Pavel. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. VII. kapitola: Kanaánské písemnictví do konce 2. tisíciletí př. Kr., s. 270-281.
- DUŠEK, Jan. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. VIII. kapitola: Kanaánské písemnictví jižní Levanty v 10.-4. stol. př. Kr., s. 282-316.
