ujec

Možná hledáte uječ.

čeština

výslovnost

IPA: [ˈʔʊ.jɛt͡s]

dělení

ujec

etymologie

Ze staročeštiny, kde utvořeno od předpokládaného praslovanského *ujь, které z indoevropského *h₂ewh₂yos. Srovnej především polské wuj, slovenské ujo, staropruské awis, dále i ruské zastaralé уй či srbochorvatské ujak.

podstatné jméno

rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ujec	ujci
genitiv	ujce	ujců
dativ	ujci	ujcům
akuzativ	ujce	ujce
vokativ	ujče	ujci
lokál	ujci	ujcích
instrumentál	ujcem	ujci

význam

(zastarale, nářečně) strýc z matčiny strany^[1]
(zastarale, řidčeji) manžel matčiny sestry^[2]
(nářečně) venkovan, soused^[1]
(nářečně) výr^[1]
(nářečně) druh tlačenky^[2]
(nářečně) poduška, polštář^[2]

překlady

matčin bratr
- latina: avunculus m
- perština: دایی, ماما
- polština: wuj m, wujek m
manžel tety
- perština: ماما
- polština: wujek m
- tádžičtina: тағо
venkovan
- slovenština: ujo, ujko
—
—
—

synonyma

strýc
strýc
strejc, strýc, kmotr
–
–
–

antonyma

teta, strýc
–
–
–
–
–

související

ujček, uječek, ujčena

slovinština

výslovnost

IPA: [úːjət͡s]

podstatné jméno

rod mužský

význam

synonyma

―
stric
―

související

ujčev
ujna

poznámky

1 2 3 Československá akademie věd. Ústav pro jazyk český. Slovník spisovného jazyka českého. Díl VI. Š-U. Praha: Academia, 1989. Heslo „ujec“, s. 306.
1 2 3 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl VI. T-Vůzek. Praha: Státní nakladatelství, 1951-1953. Heslo „ujec“, s. 438, 439.

[ssjc6-1] 1 2 3 Československá akademie věd. Ústav pro jazyk český. Slovník spisovného jazyka českého. Díl VI. Š-U. Praha: Academia, 1989. Heslo „ujec“, s. 306.

[priruc-2] 1 2 3 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl VI. T-Vůzek. Praha: Státní nakladatelství, 1951-1953. Heslo „ujec“, s. 438, 439.

[1]