osle

• IPA^(key): [ˈoslɛ]
• Hyphenation: os‧le

From osel (“donkey”).

osle n (diminutive oslátko)

1. donkey foal
   • 1873, Josef Jakub Jungmann, Josefa Jungmanna Sebrané drobné spisy: Veršem i prosou‎^[1], volume II, Praha: I. L. Kober, page 187:

     […] jáť vím, že mnozí včera tak chudí byli, že ani na provaz neměli, dnes náhle tak bohatí jsou, nákladně a skvostně sobě vedou, šesti koňmi jezdí, ježto nedávno v domě ani oslete neměli, zlaté prsteny nosí a v šarlatu sobě vykračují, aniž pak se přesvědčiti mohou, žeby to jejich bohatství sen byl […]

     […] I know that many who were so poor yesterday that they could not afford to buy a rope are suddenly so rich, so well off, and ride in coaches driven with six horses, although they did not even have a donkey foal in their house; they wear golden rings and walk in scarlet clothes, not being able to see that their wealth is a dream […]

• “osle”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “osle”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “osle”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

See the etymology of the corresponding lemma form.

osle

1. vocative singular of osel

• Elso
• lose
• osel
• selo

• ōslae — early

From Proto-West Germanic *amslā.

• IPA^(key): /ˈoːs.le/, [ˈoːz.le]

ōsle f

1. (European) blackbird

   Sēo wīflīċe ōsle ġetimbreþ nest þrēowa on ġēare.

   The female blackbird builds a nest three times a year.

Weak feminine (n-stem):

• Middle English: osel, osele, osul, osulle, osyll
  • English: oozel, ousel, ouzel (dialectal)
  • Scots: osil

• IPA^(key): [ˈɔsʎe]

osle

1. dative/locative singular of osla