Wiktionary

roznítit

Czech

edit

Etymology

edit

Inherited from Old Czech roznietiti. By surface analysis, roz- +‎ nítit.

Pronunciation

edit
  • IPA(key): [ˈrozɲiːcɪt]
  • Hyphenation: roz‧ní‧tit

Verb

edit

roznítit pf (imperfective rozněcovat)

  1. (reflexive with se) to ignite
  2. (transitive) to ignite

Conjugation

edit
Conjugation of roznítit
infinitive roznítit, roznítiti active adjective roznítivší
verbal noun — passive adjective —
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person roznítím roznítíme — rozniťme, rozněťme
2nd person roznítíš roznítíte rozniť, rozněť rozniťte, rozněťte
3rd person roznítí roznítí — —

The verb roznítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate roznítil roznítili roznícen rozníceni
masculine inanimate roznítily rozníceny
feminine roznítila roznícena
neuter roznítilo roznítila rozníceno roznícena
transgressives present past
masculine singular — roznítiv
feminine + neuter singular — roznítivši
plural — roznítivše

Further reading

edit
  • “roznítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • “roznítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • “roznítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=roznítit&oldid=82630059"